Jdi na obsah Jdi na menu
 


Začátek oddílu STOPA

30. 3. 2015

Historie oddílu STOPA

 

Píše se školní rok 1983  -   1984

   

Zakládající členové jsou:

 

Vedoucí :            Milan  Danny Daněk, Věra Sedláčková

Instruktoři:       Jiřka Šplíchalová, Jana Balajová

Předseda :         Aleš Petr

Místopředseda : Dagmar Špidlová

Kronikář:           Simona Mašková

Pokladník:          Eva Stryová

Ostatní:            Ivo Holý, Jaromír Sommer, Pavel Klimeš, Věra  

                         Dobšíková,Ivo Dittrich, Libor Klimeš, Hana

                         Přichystalová, Libor Novák, Leona Přibylová, Saša

                         Furmanczuková, Zdenka Navrátilová

 

 

 

Během pár prvních schůzek jsme vymysleli název Stopa, tenkrát se nám tento název zdál super, dnes vím, že to bylo docela  neoriginální, protože STOPA je  název docela všední a v celé republice jich je  několik, mnohé jsou mnohem starší, než ta naše. Ale nám se to tak líbilo…

 

Danny na základě našeho názvu vymyslel celooddílovou hru. Za různé úkoly a zkoušky jsme dostávali malé kartičky různých stop zvěře a ty jsme si lepili do deníčků. Bylo to pro nás něco nového, najednou jsme dostali odměnu a tím i impuls dál něco objevovat, soutěžit  

a celkově se zlepšovat v znalostech a dovednostech.

 

 

 

 

 

 

Celoroční oddílová hra „ O nejlepšího Stopaře

 

KOROPTEV :     stopa za pravidelnou docházku

                                 

JELEN:            úspěšná reprezentace, příprava hry pro ostatní

 

MUFLON:         prospěšný čin pro oddíl, umístění v soutěži

 

SKUNK:            za špatný čin, nekamarádské chování, podvádění ,

                       v hrách

 

POTKÁN:         za neomluvenou absenci na schůzkách

 

 

 

 

Danny dobře věděl, jakým směrem nás chce vést a tak jsme se začínali učit tábornickým dovednostem, sebeovládání a přírodě. Měl snad přečtené všechny knihy, které dosud vydal pan Jaroslav Foglar, Miloš Zapletal, Seton a další..

 

Začali jsme vyrážet na jednodenní a později i na vícedenní výpravy a  hned  tento rok se konala již tradiční první Velká Vánoční expedice.

 

To už jsme si připadali velice důležitě a začala nám chybět další věc, kterou správný oddíl musí mít. Usnesli jsme se, že si vytvoříme svůj znak.

 

Přesně si pamatuji, jak jsem já antitalent na kreslení a grafiku   čmárala po papírech  a vymýšlela, jak by měl vypadat.

 

Nakonec jsem ho vytvořila tak, že jsem do kruhu namalovala lidskou stopu pod lupu a morseovkou napsala název. Návrh byl přijat, ale zase to byl Danny, který ho dotvořil k současné podobě.

Ke kruhu domaloval rohy a oznámil nám, že se jedná o Znak Lesní moudrosti.

Kdo četl knihu Dva divoši, jistě ví, o čem teď píši. Tak abych to závěrem shrnula,podrobně popíšu znak, tak jak jsme ho tenkrát vymysleli.

 

Bílé kolo, to znamení štít jako obranu a bílá barva je barvou čistoty

Modré rohy jsou útokem a bojovností a znamenají sílu, modrá barva je barva nebe a vody

Celkově je to znak Woodcraftu a používají ho především milovníci přírody a trempové

STOPA znázorňuje název našeho oddílu, morseovka symbol toho, že se učíme další nové věci a Stopa pod lupou pátrání a poznávání .

 

 

Když si tak obracím stránku po stránce v naší kronice, narazila jsem na snad jednu z nejpodařenějších výprav a to na Srub na Drozdovské Pile, museli jsme být tenkrát hrozně unavení

a promočení, protože naše batohy nebyly  nejkvalitnější a poměrně dost těžké,  boty, které jsme měli na nohou měli od dnešních Goratexových hooodně daleko. Mimo různých her, soutěží a stezky odvahy kterou jsme na srubu podnikli mě zaujal zápis v kronice.

Když jsem si přečetla, že instruktorky nám uvařili rýži, která se jim připálila a aby to nebylo poznat, tak ji jako správní zálesáci obarvili potravinářským barvivem na zeleno, vyprskla jsem smíchy. Opravdu jsem na tuto příhodu zapomněla, ale sotva,co jsem dočetla těchto pár řádků,  přesně vidím ten kastrol zelené hmoty, který byl nevábný, a docela hnusný ale protože jsme byli mladí, hloupí

a hladoví snědli jsme ji  a ještě jsme si úžasně pochutnali. Maminky vidíte, hlad je nejlepší kuchař.

Tak přemýšlím, že příští rok na tábor vezmu nějakou tu barvičku

a vyzkouším dnešní mladé stopáky, ale pokud možno připalovat rýži nebudu jsem lenošná umývat ten kastrol.!!!

 

 

Během celého školního roku jsme se dál scházeli, počet členů, jak už to bývá se trošku zúžil, hráli jsme hry, soutěžili a účastnili se celorepublikových branných závodů. Pro mě to

byl začátek něčeho úžasného, co mě vlastně provází dodnes.

 

Výpravy:

Po stopách Anta Zorpa

Velká Vánoční expedice

Výprava na Drozďárnu

Partyzánský samopal

Pochod S Aprílem do protivky

Přepad tábora Vatry